Němečtí Enid jsou poměrně neznámou veličinou, a je to trochu škoda, protože v jejich diskografii se nachází malý klenot, který by neměl utéct žádnému fanouškovi rockové hudby.

Kapela Enid vznikla jako black metalové uskupení, ale postupem času se na hony vzdálila svým kořenům. Za hudbou stojí zejména multiinstrumentalista Martin Wiese, který má na starosti většinu nástrojů, ale i zpěv. Se zbytkem mu pomáhá řada hostujících muzikantů. Album Munsalvaesche vyšlo už v roce 2011, ale vsadím se, že jste o něm stejně ještě neslyšeli, jako donedávna já. Jde přitom již o pátý počin uskupení. Vyšel 6 let po předchozí desce Gradwanderer. Inspirací materiálu se stal román Parzival. Středověká epická báseň z pera německého spisovatele Wolframa von Eschenbacha. Je napsaná v němčině. Usuzuje se, že vznikla na začátku 13. století. Námětem je artušovská legenda o hledání svatého grálu, pozornost je ale soustředěna hlavně na hrdinu jménem Parzival.

Munsalvaesche je black metalu velmi vzdálený, ale sem tam jsou slyšet nějaké ozvěny. Melodie alba a celková orchestrace má nejblíže ke středověkému folk metalu, ale vlivů je tu celá řada. V podstatě každá píseň je originál a tak tu máme náznaky doom, heavy, symfonického metalu a další prvky. Skoro to působí, že se kapela sama hledá a vlastně úplně neví jakým směrem by šla nejraději. Ta různorodost je ovšem zajímavá a dělá z Munsalvaesche vysoce poslouchatelné dílko. Obrazy minulosti ožívají a není těžké si představit všechny ty hrdé rytíře, princezny a mágy z bájí a pověstí. K náladě se perfektně hodí i tu a tam proměnlivé vokály. Občas jsou slyšet vlivy velikánů Haken.

Úvodní kousek Red Knight (Červený rytíř) je symfonickou jízdou a vlastně celkem trvá, než se ozvou tradiční nástroje metalu. Parsival svou pouť v básni začíná zabitím Červeného rytíře, kterému sebere brnění. Epický úvod do středověkého světa v podání Enid. Nejde o žádné laciné brnkání, ale chytlavou a promyšlenou záležitost, která je jedním z nehezčích albových úvodů, jaké jsem kdy slyšel! Nemusel by se za ní stydět ani klasik Wagner. Téměř až filmová, či muzikálová atmosféra, která je umocněna i v druhém kousku Legend From the Storm, kde se ozve piano a první zpěv. Postupně nastupují bicí, kytara, sbory. Nebýt tvrdších kousků na albu, bál bych se dílo dokonce označit za metalové. Je tu velký důraz kladen na orchestrální stránku, atmosféru. Nestojí to na silných riffech kytar, klasické nástroje prostě jen vhodně a melodicky doplňují celek.

Martinův baryton nemusí sedět hned každému, ale k podobnému druhu hudby se víc než hodí. Navíc jeho práce se zpěvem má mnoho poloh. Určitě pomohou opakované poslechy. To už se ale dostáváme k dalšímu titulu desky. Belrapeire je mýtické město a první těžší kousek na albu. Zde pomáhal hlavní hrdina okouzlen tamní královnou Konduiramur (Condwiramurs) během obléhání krále Klamide, kterému se odmítla podvolit. Cesta hrdiny má zákonitosti a tak zalíbení nedává znát. Potom, co pozve vládkyni k sobě položí v loži mezi sebe a Konduiramur meč a nedotkne se jí. Takto v nevinné lásce stráví tři noci. K pravé lásce patří totiž i odříkání! Hrdina zlého krále poráží, a s Konduiramur uzavírá sňatek, ze kterého vzejdou dva synové.

Po čase si Parsifal vzpomene na matku a odchází, aby jí našel. Matka je však už mrtvá. Její přítomnost je už pouze duchovní. A odhalí obrovské tajemství: Hledajíc matku, totiž objevil bájný Grál. Grál lze totiž nalézt tam, kde se střetává působení duchovních sil v pozemském světě, v lidské bytosti. Ke Grálu ho přivedla láska k matce. 

Grál se nachází na místě zvaném Munsalvaesche (hrad grálu). Křesťanská obdoba zahrady Eden. Stejnojmenná píseň je nejtvrdším kouskem na albu, kde lze slyšet i ozvěny starších Enid. Nicméně skvěle zapadá do konceptu.

Další píseň je věnována právě manželce hlavního hrdiny a strážkyni grálu Konduiramur. Oslavná hymna plná smyčců a vyznávání lásky, která krásně navazuje na následující  The Journey (Cesta).

Album vypráví příběh jak po hudební stránce, ta po lyrické. Nechci spoilovat ani album, ani bázeň pro ty, kteří je neznají. Deska směřuje do finále jemnější baladou a nechává konec otevřený, a to i po hudební stránce. Posluchač má tak pocit, že tu něco chybí… Ano, byl ponechán prostor vlastní interpretaci. Příběh tak může pro každého z nás znamenat něco jiného. Stejně jak pověst samotná. Kapela Enid složila silnou desku, která by si zasloužila mnohem více pozornosti, protože je po všech stránkách povedená. Od roku vydání přitom vůbec nezestárla a osobně jsem rád, že jsem na ní narazil. Album Munsalvaesche je totiž skutečným nedoceněným hudebním klenotem a bylo  zábavné jej objevovat.

Hodnocení: 5/6

Název: Enid
Album: Munsalvaesche
Label: Aural music
Žánr: Folk metal / symfonický metal
Datum vydání: 28. listopadu 2011

00:52:06

1. Red Knight
2. Legends From the Storm
3. Belrapeire
4. Munsalvaesche
5. Condwiramurs
6. The Journey
7. Valley Under Two Suns
8. Sheafs of Sparks

Sestava: Martin Weise – zpěv, piano, klávesy, orchestrace. Hosté: Lykrates Vyron – bicí, Henrik Hamann – kytara, Bera Wiese-Herzoff – viola, čelo