Chevelle to po poslední mimořádně vyvedené desce nemají vůbec jednoduché, proto se nástupce rodil v bolestech. Jde o desátou desku a světlo světa měla spatřit už v roce 2023, ale dočkali jsme se až minulý rok.

Bright as Blasphemy je těžké hodnotit. V rámci diskografie však půjde o silné dílo, které řadím za desku předešlou. Překonat se jí nepodařilo, což byl úkol velice těžký, ale minimálně na záda jí šlape a jsou tu dokonce momenty, které jí překonávají. Tím jsem trochu napověděl hodnocení, ale vše si více rozebereme. Na desce se nachází celkem devět skladeb, které jsou zase trochu jinde, než tomu bylo u předešlého dílka. Což dokazuje hned úvodní atmosférická Pale Horse ve stylu Deftones. Příjemná nu metalová skladba, dokáže vtáhnout i vlastně překvapit, protože jen málo navazuje tam, kde se minule končilo. Což zde vidím jako velké plus. Deska je taky o poznání kratší. Má něco málo přes 39 minut.

Tentokrát je to více chytlavé na první dobrou a Bright as Blasphemy tak bude skvělým albem pro zasvěcení do světa Chevelle pro všechny, kteří je ještě neznají. Dlouho měli nálepku jako slabší variace Tool a podobně. To není úplně fér, protože za ta léta mají Chevelle už svou tvář dostatečně vybudovanou a rozpoznatelnou. Tool jsou jistě pořád inspirací, ale nejde o žádné vykrádání. O to více překvapí, že jádro kapely je vlastně pořád duo. Bratři Loefflerové si hudebně notují a své hitovější pojetí metalu kombinují s grunge a alternativní odnoží. Celek umějí i slušně prodat. Tentokrát mi však přijde, že zájem a ani očekávaná vlna nadšení po vydání nepřišla. Přitom jde o skvělé album, které si pozornost zaslouží, ale bohužel zájem není velký.

Z druhé skladby se stal i  singl a kapela k němu natočila i videoklip. Rabbit Hole (Cowards, Pt. 1) více než Tool skladba však připomene kapelu Muse, což je zajímavá poloha a ozvěny Muse jsou na desce patrné i na více místech.

Není to má nejoblíbenější skladba na albu, ale hitové ambice bezesporu má. Prim jako vždy hraje ostrá kytara, jak jsme zvyklí. Ústřední riff se pak většinou rozvijí a je tu a tam podpořen vyhrávkou nebo kratším sólem. V mnoha ohledech je Bright as Blasphemy tvrdší album než předchůdce Niratias a troufnu si říci, že zde nalézáme vůbec nejtvrdší skladby v historii kapely. Do této kategorii lze zařadit i třetí skladbu Jim Jones (Cowards, Pt. 2). Následující Hallucinations je nádechem a ubráním plynu. Zvuk však mizí někam do ztracena. Spíše výplň a klidně bych se bez ní obešel. Ovšem to neplatí o následující Wolves (Love and Light), což je bez nadsázky jedna z nejlepších a nejtvrdších skladeb Chevelle vůbec. Tíhne se tu k již tolik zmiňované minulé desce. Nakopávající středně tempá mlátička s odzbrojujícím závěrem a dusotem bicích ja opravdu působivá. Škoda, že takto silná není celá Bright as Blasphemy to by byla hned jiná.

Nicméně se podařilo na předchozí počin navázat se ctí a nadhledem. Hýří se tu trochu jinými postupy a tak tahle deska vůbec ostudu neudělá. V diskografii téhle sebranky jí zařadím hned za Niratias. Jsou tu ale i slabší momenty, ať už zmiňovaná Hallucinations, nebo třeba Karma Godess mi úplně nesedí a vnímám je spíše jako výplň, ale i to už bylo řečeno. Chuť však dostatečně spraví skvěla AI Phobias se sbory a skvělou rytmikou. Přesně tuhle polohu Chevelle si užívám. Závěr už je jen potržením skvělé desky. Chevelle ukazují, že vystoupit z vlastního stínu umí i napříč nepřízni osudu a výsledkem je jedna z nejzajímavějších metalových desek roku 2025.

Hodnocení: 4/6
Kapela: Chevelle
Album: Bright as Blasphemy
Label: Alchemy Recordings
Žánr: Alternativní metal
Datum vydání: 15. srpna 2025

00:39:27

Pale Horse
Rabbit Hole (Cowards, Pt. 1)
Jim Jones (Cowards, Pt. 2)
Hallucinations
Wolves (Love and Light)
Karma Goddess
Blood In The Fields
AI Phobias
Shocked At The End Of The World

Sestava: Pete Loeffler – zpěv, kytara, basa, piano, Sam Loeffler – bicí