Necelé dva roky po skvělém albu 1 se Párplové vrací a opět se skvělou porcí muziky. Celkem třináct nových skladeb zabalených do skvělého obalu. Opět se ukazuje, že věk je jen číslo, nebo? Není v tom přitom honba za bohatstvím, ale prostě a jednoduše radost z hraní, a to jde slyšet na první dobrou.

Deska začíná překvapivě progrockově laděnou Arogant Boy a skutečně je to tentokrát mnohem více progresivní než naposledy, kdy šlo naopak o přímočařejší rockové vypalovačky. A to i přesto, že kapela o Splat! tvrdila pravý opak. Pokud čekáte převratné hudební dílo, tak Splat! raději vynechte. Takové ambice Deep Purple už totiž dávno nemají. Přesto to není dílko vůbec zbytečné. Novinka je mnohem více riffovější a dalo by se říci, že i v jistém ohledu tvrdší, ale to není to nejvýraznější. Daleko více se do popředí derou klávesy Dona Aireyho, které přebírají otěže a kapela zní mnohem progresivněji a rozpoznatelněji. Může za to jistě i opět skvělá produkce Boba Ezrina. Právě klávesy nás kolikrát vrací k nejlepším momentům Párplů. Dávají vzpomenout na taková alba, jako je třeba Machine Head.

Není to ale vždy úplně ideální. V některých momentech jsou cítit již hranice, kterých se kapela na novince několikrát dotkne. Nejpatrnější je to hlasově. Ian Gillan se několikrát pořádně potrápí, ale určitě není sám. Někdy mám během poslechu pocit, jako by strašně chtěli, ale už to zkrátka nejde. Takže hudebně se tlačí a máte pocit: „Aaaaa, teď to přijde, velký přechod, rytmická fičura?“ No, ale zavíří se na bubínek a jsme zpět u refrénu. V tomto ohledu už je ten věk zkrátka znát. Přesto si Splat! užívám a jsem rád, že deska vyšla. Opět zde platí, že nový kytarista zapůsobil jako živá voda a ani druhá nahrávka s ním není žádná ostuda.

Musím pochválit i obal, který je podle mě mimořádně povedený, a oproti stroze působící jedničce z minula je to úplně jiná jízda. Zejména na vinylu, který jsem měl tu možnost si podržet v ruce, je to lahůdka. Z tohoto hlediska je deska mnohem vyvedenější než v minulém případě a věřím, že pro mnohé bude i hudebně zajímavější. Byť osobně si myslím, že hudebně jedničku nepřekonává, laťka je stále velmi vysoko. Pokud bych měl vyzdvihnout nějakou skladbu, tak by to byla asi Guilt Trippin. Ke konci desky už mám ale pocit, že je toho všeho už moc a dochází dech. Všechno zachraňuje produkce, která často trhá skladby dřív, než začínají nudit. Jako třeba v Scriblin’ Gib’rish.

Přesto je Splat! nejlepší rockové album, které jsem letos slyšel, a smekám klobouk až k zemi, že v takovém věku dokážou Purple vydat takovou desku. Místy už narážejí na své hranice, ale pořád je to zábava poslouchat, a to vůbec nejsem cílovka. V době, kdy jsem vyrůstal, měla tahle kapela už to nejslavnější období dávno za sebou.

Hodnocení: 4/6

Interpret: Deep Purple
Album: Splat!
Label: earMUSIC/Edel AG
Žánr: Hard Rock, rock
Datum vydání: 3. července 2026

00:50:32

1. Arrogant Boy
2. Diablo
3. The Rider
4. The Lunatic
5. The Only Horse in Town
6. Sacred Land
7. The Beating of Wings
8. Guilt Trippin’
9. Scriblin’ Gib’rish
10. Jessica’s Bra
11. Third Call
12. My New Movie
13. Splat!

Sestava: Ian Gillan – zpěv, Simon McBride – kytara, Roger Glover – basa, Ian Paice – bicí, Don Airey – klávesy, orchestrace