Hudební recenze
Karnivool se po třinácti letech vracejí. Je to návrat triumfální nebo spíše trápení a přešlapování na místě? Kdysi tahle partička rychle vystřelila a mluvilo se o nich v superlativech. Vystřízlivění přišlo s předposledním počinem z roku 2013 Asymmetry a od té doby jakoby Karnivool téměř neexistovali. Sem tam nějaké turné, ale jinak nic. Ticho po pěšině. To se letos mění a Australané nás ve „verších“ zkusí přesvědčit, že stálo za to si počkat.
Death metal to jsou stojaté vody a žánr, který buďto máte rádi a nebo vás míjí bez povšimnutí a zajmu. Já jsem někde uprostřed. Nevyhledávám, ale občas mě i zde něco dokáže vystřelit z pantoflů a to se Blood Incantation na posledním albu rozhodně povedlo, jen mě mrzí, že jsem neměl čas tohle skvělé album zde prezentovat dřív, ale nevadí.
Chevelle to po poslední mimořádně vyvedené desce nemají vůbec jednoduché, proto se nástupce rodil v bolestech. Jde o desátou desku a světlo světa měla spatřit už v roce 2023, ale dočkali jsme se až minulý rok.
Potkají se dva Lotyši, Řek a Holanďan v Anglii… Zní to jako začátek hloupého vtipu, ale přesně takhle vznikla metalová partička Helestios. Stalo se to v roce 2025 a od té doby vyšly dvě zajímavá alba, která si zaslouží pozornost.
Tohle je taková ostuda, ale kujva taková ostuda, že album stvořené pomocí AI je mnohem zajímavější, než většina českého metalu v současnosti. Nebudu lhát z tohoto počinu jsem v pravdě překvapen.